Oblázky

Oblázky

Až obejme mě luční kvítí,

až předá mi zlatou ratolest,

nechám strach, ať šeptá mi slova,

jak zbloudilým lidem šeptá les.

Až poslední kousky mé kůže

se promění v bílý mramor,

nechám hněv, ať vede mě k oltáři,

jak k lásce nás přivádí amor.

Až ze světa uvidím příliš,

až zodpovím všechny otázky,

nechám lítost, ať uhladí rány,

jak dělává to voda s oblázky.