Nad ozón

Nastup do oranžového kočáru, 

poleťme do výšin, odkud nenapíšeš zprávu,

máš chryzantém plnou náruč

a pro psaní nezbývají prsty,

stejně bys neviděl přes paprsky,

až vyletíš nad ozón,

prosímtě, řekni mi, že je tam hezky. 

Vím, že nás bolí nohy a nemáme náladu

na stokrát vyšlapané stezky.

Koukej se na boty - žraločí podrážky,

špinavé ponožky a kanárkové tkaničky,

dívej se na zápěstí,

jak to peláší a užívej si štěstí,

že tu můžeš být a sedět, tak se neboj uvelebit,

v beatu klidu, kolem šedesáti úderů, víc ne,

nahoře v kočáře v rytmu oddechů dřímavé písně.

Pomalu dojdi ke kyselým plodům a vychutnej,

některé věci jsou neměnné, tak nechme je.