Kolibřík

Povznáším se nad oblaka,
vidím zpívat barevného ptáka,
je to kolibřík, který okolo lítá.

Stoupám, stoupám ještě výš,
přitom myšlenky mám čím dál níž,
teď vidím tmavou vránu.

Vráná nezpívá ale kleje,
proklíná mě a u toho se směje,
„cos činil s životem svým?“

Tu letí kolibřík a znovu zpívá,
na obranu mou olejové vráně spílá,
vrána kolibříka zobákem probodne.

Rudá krev jak slzy kape,
bestie po jeho těle šlape,
směje se a chichotá.

Tu koukám naň jak se svíjí,
slétajíce vrány jeho krev pijí,
obloha ruměnou září brunátní.

Stoupám výš, kdes už nic není,
jen temno, chlad a odloučení,
od světa krutého tam pode mnou.

Jestli octnu se znovu tam dole,
a budu zas se dívat do pistole,
vzpomenu si na toho kolibříčka,
a jen pro něho budu život hýčkat.