V podzimním soumraku
kde vítr češe
stříbrné trávy
kráčí bílý přízrak
Jeho srst
je tkaná z mlhy
a měsíčního svitu
každý pruh
je cestou osudu
Když zařve
padají hvězdy
jako perly
do jeho stop
Pod jeho tlapami
se chvěje kov
a v očích starých
jak západní hory
se třpytí
odvaha válečníků
Strážce
kovového paláce
nese v těle
sílu podzimu
a v duši
píseň večera
mám rád i jaguára a sněžného leoparda...
04.11.2024 15:16:22 | enigman
když se mi o nějaké z těch kočkovitych šelem zdá, beru to jako dobré znamení. :-) Ti se mi líbí také. Díky za zastavení.
04.11.2024 22:22:17 | Ywach
Nádherost! Má představivost to všechno vidí... skvěle napsáno :-)
Poklonka, Ywachu :-)
04.11.2024 08:55:20 | Rafinka