Panthalassa

V lůnech pohřbená tisícerá slova,

nikdy bys nevěřil, jak je možno strádat,

je mi dvacet, ještě mě nebolí záda,

ale mé rány se neumí zacelovat.

Takže až budu starý, budu mít bolestí mraky?

Myslíš, že budu truchlit nad tím, co bylo,

nebo nad neuskutečněným snem?

Neznáme se, ale věřím, že to znáš taky.

Schovaný pod krunýřem zvláštností a nekonvenčností,

ale uvnitř jsem stejný, taky z masa a kostí, 

já jsem ty a ty jsi já,

nejsem jiný než ty a ty jsi totéž, co já. 

Do truhel schoval jsem své srdce na uhel 

spálené horkou gejzírou krásy

a nemám energii a neznám synergii,

proklatě, chodím pořád podél břehů Panthalassy.