nesmím říkat Snad a Nevím
nesmím říkat Snad a Nevím
Anotace: přeberte si to jak chcete
prý už nesvítí.
.
Devadesát a sedm ran, cítím to prázdno
a vůni slz.
Je mi zima. Od jara do podzimu.
Nikdy žádné vzpomínky nebyly,
půl všeho v mé hlavě
je lež.
Jen ne voňavka pro malé holčičky,
která voněla
jak voňavější bublifuk. Zlákal mně na ní
stejně jako na hrníčky
s potiskem.
Všechno na co si jen vzpomeneš.
od jara do podzimu, nesmím
říkat Snad a Nevím
.
Všichni na světě
jsou čistější a lepší, než jsem já
a moje otevřená zicherka
na podlaze.
Nenávidím lítos, sebelítost.
A když svítí slunce,
všechno je divné. Chci alespoň déšť,
pak užít prášek a jít zase spát..
Komentáře (13)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
Snad se jednou zastaví nůž osudu a řekne své Nevím před slupkou mandarinky... Proč by měla stále ztrácet svoji šťávu... pro Koho... a pro Co?
Co ty skvrny na pokožce? To jen Slunce uschlo lepkavé slzy osamění... A přece... pod slupkou příjemná tma... protože bílá...
24.04.2007 22:35:00 | Levandule
Světlo a tma ..
jas a stín ...
dobro a zlo ...
co je dobře, ... když všechno má stopy světla i stínu a viny ...
... a kde jsme my ... ??
- KTK - jo, tak robo KrTeK, ... ten na to má odpověď ... zcela určitě ..!!
16.04.2007 15:16:00 | HarryHH
druhá sloka je už hodně provoněná ale chtěla jsi to tak
moc se mi líbí číslo ran - přemýšlel jsem o letopočtu
no rozhodně tu máš samé povedené obraty a výborně se v nich hledá a představuje
jen ten konec Barčo s tím práškem se mi to nezamlouvá, neumím říct proč, jen to v té básni cítím negativně
10.04.2007 09:10:00 | Pavel Kotrba
Kukačko... Nemohlas spát? Já tak ne..
Po Nemovi jsem zalehla, ale nešlo to Pořád mi ulítávaly myšlenky tam,kde nejsou vítány... Samy od sebe si znovu začaly říkat vzpomínky... chtěla jsem si myslet, že jsou hloupé.. ale nešlo to. Nešlo spát, nešlo nic.
Tak jsem šla do kuchyně a udělala si polívka,snědla ji, ale jen polovinu, zbytek jsem tam do rána nachala jen tak stát..
No.. a když byly tři hodiny ráno.. a mně ještě pořád nešlo spát, vyřešila jsem to po našem... Všk ty víš..
A zimu třičtvrtěroční.... jaroposzimní.... taky myslím chápu... a jestli ne, pak ji jednou stejně pochopím...
Mám tě ráda. kukačko :-(
10.04.2007 06:57:00 | Zamilovaná do nezamilované doby
proč taková depresivní básnička??
až Slunce zasvítí,
podívej se ven a věnuj paprskům svůj smích,
v zápětí pod oknem vyroste ti kvítí,
v zimě zas budeš moct jezdit na saních.;-)
09.04.2007 23:53:00 | airelle
Marsé: na to jsem zas velký posránek a tvrdím, a tak jsem radši třeba vPohodě.
09.04.2007 23:26:00 | BlackTangerine
Mandarinko, světlo je potřeba...a máš-li takový problém, bylo by dobře se svěřit odborníkům, kteří si s tím dokáží poradit... nezůstávej ve tmě :-)
09.04.2007 23:12:00 | no
marsé: Jo, to znám. A.. jinak,říkám upřímně, že si nejspíš nevážím toho co mám. A jsem světloplachá,..prostě slunce mi zkresluje okolí a já se pak ztrácím a všechny ty odlesky bolí. Tma, šero sice deprimuje.. ale je mi líp, ačkoli záleží co si pod tím vším člověk představí. I ve tmě jsem se bála být, když v celém opuštěném areálu nedostavěného sídliště snad nikdo nebyl a já tam mohla usnout. Asi nevím co chci, vždyť i světlo je potřeba.
09.04.2007 23:03:00 | BlackTangerine
Léto má patřit k tvým dnům...slunce...ne déšť...
Ach, mandarinko, dnes jsem viděla zničenou 25letou dívku...vosa ji prý píchla...třikrát ...a vždycky do žíly v loketní jamce na levé ruce...neměla nikoho...s rodičema nemluví, kamarád ...včera vypila ,,jen 4 piva a 2 l vína" kamarád ji dal prášek...vypadal neškodně, prý na játra ho má... chěla prý jen spát...Přivezla ji záchranka...měla jsem službu... Klepala se jako maličký ratlík...
Neber si prášky a nečekej na déšť... otevři okno a nech se objímat sluncem... život je příliš krátký na to, abys v něm škrtla léto :-) držím palečky, ju ;-) to znáš, ne?
09.04.2007 22:47:00 | no