až se ráno vzbudím
a budu se dívat jak zhasínaj lampy
vzpomenu si
na něco zapadlýho hluboko v paměti
bude to znít jako konec příběhu
kterej si sám píšu v hlavě
už od svýho narození do dne
kdy mě zakousnou všechny jizvy
špatná vzpomínka je
jako vyprosená almužna
co zapadá v zapomnění
a vynoří se ve chvílích zklamání
až zhasnou ty lampy
zapomenu co jsem ti řekl
a vzpomenu si na tvou odpověď
Hmmm...tuhle báseň si dopřeju vícekrát...moc se povedla, je SILNÁ*
06.11.2024 19:10:19 | cappuccinogirl