střep
střep
Jsem iluze. Kouřové zrcadlo
tvých tužeb a snů. Představa a přání
a nic mě nezachrání, když tříštím se
jako už tolikrát...
Komu vlastně patří tvoje slova?
Kdo pravou podobu mou schoval?
v jediný střep rozbitého zdání
a nic...
před pravdou neuchrání.
Komentáře (17)
Komentujících (17)
Doporučit
Tisk
Před pravdou nás nic neuchrání, buď ji chceme znát a nebo zavíráme oči. Ale ona nás stejně dostane. A se smutkem nebo i pokorou ji budeme muset přijmout.
10.11.2024 17:21:02 | Paulín
Všem moc děkuji za krásné komentáře, jste moc milí, a já se jim ještě pověnuji, hezký víkend*
08.11.2024 12:36:24 | Sonador
... nejkrásnější a nejpravdivější zrcadlo jsou oči... nebo vodní hladina... moc děkuji za neskutečnou krásu...
07.11.2024 22:31:12 | mravenec
Tak tyhle řádky pro mne znamenají moc. Beru si z nich, snad mi pomohou zaléčit...
Ukládám si.
07.11.2024 22:15:44 | cappuccinogirl
střepiny v trávě pravdivými barvami září..aj - takže i bosé nožky můžou býti v klidu! ST*
07.11.2024 14:01:52 | Frr
Žádný střep, to tak ještě, hledat svou původní podobu, ať se jiní obelhávají, když si dělají falešné představy, já klidně zůstanu i se svými neiluzorními nedostatky :-)
07.11.2024 13:59:51 | Vivien
a proto jsi tak dokonalá
jak jen iluze může být
když tvůrci předlohou jsi stála
abys ho mohla ohromit :)
07.11.2024 12:46:44 | šuměnka