..důvtipná II..

M ě l   u t k á n   kabát z vláken espritu / z nichž každé nořilo se až do jeho těla

jak jeho vlastní epifyt / kolekce závitů / poslední móda bagatela, s níž nechtěl ohromit…

 

Podšívka fluidních látek předrahých / knoflíky z želvoviny, jenž lemovala tužba dokola

Límec stál vztyčeně, jak předzvěst odvahy

                       /provázen větrnými stíny, které si na písknutí přivolá…

 

Už dávno znal;

• jak křehké vnady mohou být i s city 
• jak pomíjivý den je po dni k věčnosti
• jak rozpadá se krása, kterou vysochal 
• jak slunovrat si bere svoje annuity
• jak rozjímání hraniční je cenností…

 

                      A uvědomoval si; že má nohy, aby kráčel

                      A chápal; že má paže, aby pohladil

                      I že má sílu zaklínače / a mozek jako samostříl

 

Uměl se vyhnout nenadálým zvratům. A občas liboval si ve své samotě

 

V žáru svých myšlenkových objetí / byl spraven na debatu,

                      když díval se skrz loukotě / s něhou, co v zraku mají snílci, estéti…

 

          A zdá se nasnadě, že i on měl v hlavě vlastní tužbu, sen

                  ten, který v nitru zůstává neměnným pohonem i cinklou radostí

 

         Chtěl najít jednu poletuchu z řádu povětrných Žen

                     rodem těch vzdušně nestárnoucích zvláštních bytostí…