„O co ti jde?“
Zeptala se upřímně
bez ostychu
trochu tvrdě
v trhlině času
sedí nekonečně
dívá se na mě
a ty její oči
jsou tak krásné.
/ Spolkli mě /
Čtvero ročních období
převlékají svojí barvu
a svůj nádech odstínů mění
teď jsou zrovna zelený
s jemným nádechem
prstenců
měděno-hnědý.
A teď zase!
Koukli na mě.
„O co ti jde?“
-o nic…
/ Nebo snad ne? /
A ty černo-bílé
fantazie
studí ve snech
ale zároveň
jsou tak krásné.
/ už zase nespíš? /
-Ptá se sám sebe
když v tom se ozve
z trhliny času
kde sedí nekonečně
-
„Hej?!“
„O co ti jde?“
„Dívej se na mě“
/ Prosím už ne! /
Ať už to ve mě
konečně
chcípne!
bezbraná bezradnost
15.11.2024 12:31:33 | víc
Přiznám se, že tento styl textu není můj šálek čaje, ale co autor, to vlastní originální pojetí.
12.11.2024 14:05:42 | Admirál
Přesně tak, každý si píše po svém a zanechává tím svůj originální rukopis, který se nemůže zalíbit všem :-)
Každopádně i tak děkuji za pozastavení :-)
12.11.2024 14:18:19 | Gaspi03
o všetko!
ťažko "chcípne" niečo, čo sa samo živí.
cítim podobne... krásna
12.11.2024 09:10:04 | Pettie
Asi dokud si neodpovíš
Tak bude se to točit v cyklení..
Vždycky o něco jde...kde absence je odpovědi
tam fabulaci lovíš
A vyšší vůle tvoření
ti jen chce záměr vyjevit
Aby se potkalo to všechno kolem..
Tak hlavně klid
Nasaď si šém jak Golem, at můžeš zřít..
:)
11.11.2024 15:40:57 | šuměnka
Tady byla absence řešení
neboť
co oči nevidí
to nebolí
a city časem necítí
protože čas
je otupí
Děkuji, milá šuměnko :) *
11.11.2024 16:44:44 | Gaspi03