od každé barvy co jich je tu
trochu si šplíchnu na paletu
když chuť mám podzim malovat
a vodu z kapek o sklo bitých
i z mlh a louží v listí skrytých
a taky chlad, co nemám rád
temnotu rán a černo noci
co sama bloudí bez pomoci
a marně prosí o soucit
plískavě křičí v prvním sněhu
lásku by chtěla, snad i něhu
a já? Já raději jdu pít...
Do šedi podzimu
Vkrádá se zima
Je pořád stejná
I trochu jiná
Hodí se do rýmu
Že je to prima
...
Jaksi jsem neodolala...asi absťák po veršovánkování :))
14.11.2024 07:59:16 | Anfádis
Sice mi nějak nejde do hlavy ten obraz noci, co sama bloudí bez pomoci a chtěla by kdeco. Ale budiž, básníkovi se odpustí lecjaká nelogičnost - všechno se svede na metaforu. :-) Ale skladba na dobré řemeslné úrovni - a čitelná, žádná nudle, děkuji! :-)
13.11.2024 16:54:25 | Zoroaster
opět shoda básně s ilustrací
opět obé na potlesk
na paletě tvojí nejen lesk
ale i ten štětec zvládl skvělou štaci :)
13.11.2024 14:39:16 | šuměnka
Tohle je hodně dobrej podzimní počin. Ale co se divím, to spíš Krakonoš okrade Trautenberka než abys Ty napsal něco, co nebude dobrý.
A předpokládám než studený pivo asi budeš pít spíš něco na zahřátí... :)
13.11.2024 14:27:39 | Koala
...já když jako dítě smíchal všechny temperky, vznikla nechutně hnědá...;-) stejně je to s podzimem...
13.11.2024 13:26:38 | Marten