Ticho léčí
Ticho léčí
Chtěl bych obejmout nebe
jen škoda
že je tak vysoko.
Nedosáhnu na něj.
„Nemůžu se ho prsty dotknout“
Atomy v molekulách
už šly spát.
Nějak se nám to tu rozpadá
a pouliční
usedlý prach
pohřbil pod svou tíhou
slova nevyřčená.
„Zbyla jen huba němá“
Koroze pohltila
naše pilíře života
a pod těžkostí váhy
jako tráva
pod tíhou
ranní vláhy
se klaní směrem k zemi
a ospalý tok času
chrápe
trudomyslně
někde v dáli.
„Výdech
a nádech“
-Zakřičela!
Víra padla na kolena
algoritmus se zastavil
a pravda zhebla.
„Prostě ticho!“
To občas stačí
a kdo ve tmě křičí
lapá po dechu
a jeho duše řinčí.
-Ticho!
…ve mě tančí.
„To stačí“
Komentáře (19)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk
Táto je taká trochu iná a predsa tvoja, veľmi sa mi páči tento štýl.
19.11.2024 13:28:09 | Pettie
Děkuji, já nad tím nijak nepřemýšlím, občas člověk večer sedí u piva a nějak to přijde a pak už jen píše, co ho napadá, cítí... sere :D Naštěstí se opravdu nepovažuji za básníka :-))
19.11.2024 13:33:47 | Gaspi03
Trochu tápu ve smyslu textu,asi jsem jediný
18.11.2024 13:25:27 | Admirál
A třeba také ne :-) Všechno vždy nemusí dávat smysl a někdy naopak dává, jen my ho nevidíme...
Děkuji za názor :)
18.11.2024 13:55:24 | Gaspi03