"Rudá Růže..."

Růže rudá ty už spíš.?
Dovolíš mi sednout blíž.?
Růže rudá spíš či bdíš.?
Nevidíš či neslyšíš.?

A zahradník si sedl k ní.
Byť určitě byl nesmělí.
Co smí a nesmí dobře ví.
Přičichl si k růži a teď sní.

Ach… růže rudá ty už spíš.?
A slunce dostává se níž a níž…
…až horizontu se dotkne.
Slunce zapadá – a ty nevidíš,
Jak obloha dnes žloutne.
A růže rudá skryla svou tvář.
Vyhasla jak slunce zář…
Ráno, až první paprsky znovu vstanou.
I růže rozkvete
A každé oči vzplanou.