Stáří jako lovec dříme...

Mládí - jako říčka,která razila si cestu,
přes pěšinku kamínků a snítek,
mládí - jako vrchol Mount Everestu
a na něm pugét bílých kvítek...
dolů se valí jako míče.

Mládí - jako radost,z každých úst,
které ti pošeptali z rána,
jak malé štěstí ve velké má růst,
mládí - jako zlatem ozdobená brána,
a všichni měli od ní klíče.

...Však stáří jako lovec dříme,
ve stínech času čeká na svou oběť - mládí...
ale my těm slovům stejně nevěříme...
v uších nám zní stříbrný vítr...
...a duši nám hladí.