Za plameny

Komu není radno
tomu bude chladno
až prosekáš se stíny
až na dno
tam pochopíš že svět
nikdy nebude jiný

až proletíš pohledem
plameny javorů podzimních
a utopený pod ledem
zaslechneš poslední smích
ve tvém zkamenělém srdci
kde se peklo odehrává
kde klaní se větru
věky unavená tráva

tam andělská křídla víří prach
daleko od všech tvých snah
daleko od utrpení
kde kuropění nabízí ti naději
kde zahřejí tě lidská slova
kde moudrá sova oči přivírá
jakoby zaslechla tvůj nádech
jakoby chtěla podpořit tvé úsilí
aspoň nachvíli
když cítíš ten pohled v zádech

ty ale nevíš komu vlastně patří
kdo se to tak upřeně dívá
jaký má plán
a co před tebou skrývá
ten tajuplný Pán

až konečně se prodereš
přes kaluže mizerna
i přes močál inferna
zablácený v roztrhané košili
s tvářemi od slz a od hlíny
tam za tím světlem v dálce
ve stínech v boji zmlácen

za plameny listů javorových
za černou a bílou
kláves klavírových
možná najdeš jen své snění
kdo ví…už svítá
a už moc času není