Sklonila's hlavu, jak ztracená naděje:
nehledej hřích tam, kde není.
Vrať mi mé slovo, už neplatí !
Jdeš si svou cestou
a já nemám na zaplacení:
srdce své nerozlámu.
Přesto, život se usměje
a podá mi ruku,
abych tou závratí
nepadal ze skal a křídly
zmačkanými mohl zamávat.
Je konec. Je konec společných
nádechů i sípavého bytí,
je konec pláče, co lásku nenasytí.
Je konec mračného nebe:
ty's zavrhla mě a já ztratil tebe.
V životě rozchody
maj různý důvody,
i když se cesty rozejdou,
každej zas najdem si tu svou.
Kane, jsem ráda, že z tý cesty, po který zrovna kráčím, dohlídnu aspoň trochu na tu tvou, je to pro mne radost a odměna (akorát nevim, čím jsem si ji zasloužila)*
18.11.2024 03:27:32 | cappuccinogirl
To by lidstvo nikam nedošlo, kdyby nehledalo nové a nové cesty. Jestli se někde na obzoru sejdou - dobře a, když ne, tak mohou jít vedle sebe na dohled. A, pokud máš z toho radost, tak mě to těší. :-))
18.11.2024 11:26:07 | Kan