Pozvala mě Jana
Pozvala mě Jana
Hele, mám tu knížku o Sázavě.
A Ty obrázky.
Dám Ti je.
Miluji kameny i táhlou řeku.
To holoubek
zpívá to své vrkú.
Kávu s mlékem jako vždy,
už nic říkat nemusíš.
Mám Tebe a je líp.
Večery těžknou
a život má veselou líc.
Samota je tvrdé pírko.
Povídáme i dodáme smích.
To umíš vždy
i skrze nemoc,
neptáš se a víš.
Jádro je prostě
tiše pro druhého být.
Dvě srdce
nehledají mříž.
Přijdou květu blíž.
A Ty obrázky.
Dám Ti je.
Miluji kameny i táhlou řeku.
To holoubek
zpívá to své vrkú.
Kávu s mlékem jako vždy,
už nic říkat nemusíš.
Mám Tebe a je líp.
Večery těžknou
a život má veselou líc.
Samota je tvrdé pírko.
Povídáme i dodáme smích.
To umíš vždy
i skrze nemoc,
neptáš se a víš.
Jádro je prostě
tiše pro druhého být.
Dvě srdce
nehledají mříž.
Přijdou květu blíž.
Komentáře (12)
Komentujících (7)
Doporučit
TiskKomentáře
... samota je tvrdé pírko; hezké... děkuji...
19.11.2024 23:10:27 | mravenec