Pozvala mě Jana

Hele, mám tu knížku o Sázavě.
A Ty obrázky.
Dám Ti je.

Miluji kameny i táhlou řeku.
To holoubek
zpívá to své vrkú.


Kávu s mlékem jako vždy,
už nic říkat nemusíš.

Mám Tebe a je líp.
Večery těžknou
a život má veselou líc.

Samota je tvrdé pírko.
Povídáme i dodáme smích.
To umíš vždy
i skrze nemoc,
neptáš se a víš.

Jádro je prostě
tiše pro druhého být.
Dvě srdce
nehledají mříž.
Přijdou květu blíž.