BAROSTRACH

mělo by se taky mluvit o tom
co způsobuje nahotu
jsou to pokaždé duše
které vzešly z hlubin pralesa
ve kterém rostou všemožné lži
touhy se mstít a škodit a ubližovat
a když je přesyceno
vyloupne se z umírajících květů pupen plný nové síly

musíme si říct něco o tom
jak daleké kopce na obzoru také kypí tím stejným životem který nás otravuje právě teď a tady
jak vzdálené přístavy skýtají ten samý neutěšený pohled na
trosky
vraky
jak i tam daleko je všechno totéž
když jsi tam a ne tady
za soumraku se špína vytrácí a o to víc vyniká
co předtím jen paběrkovalo na barevnosti věcí jiných
naleštěných
neslýchaných

stále čekajících na svou příležitost
klíče odemykají ale někde prostě vůbec
nezapadnou

duševně plnoštíhlí

napůl vykrmení jistotou včerejšků
vzhlíží k hvězdnatému nebi
bez obav z pádu na dno událostí
které se zatím sotva staly


forma předchází vtisknutému tvaru
ještě jeden pohled do stříbrných očí
a pak