Chybíš mi
tak jako to moje srdce
a moje emoce
šeptaj tiše…
A někdy taky znakovou řečí
To když je nikdo neslyší
protože bez diváků
není divadlo
a herci občas nevidí…
Umělé světlo je v zápalu emocí
až moc nasvítí
Pak slepí
sami sobě věrní
na jevišti lásky
upřímní a zranění
Proklínám tě!
Chci být zase svobodný…
A nějak mě nic nebaví
nenapadá
a ani to pivo
mi už nechutná
Žáha mě pálí
svině proradná
A ty už zase spíš
pod dekou zachumlaná
sníš
nejspíš se ti něco zdá…
A mě už dneska
fantazie opustila
v noci dál při úplňku
zůstávám u toho piva
i přes to
že
…láska…
/REFLUX/
-SVINĚ SŽÍRAVÁ -
nadväzujem na Kana, keď už ani pivo nechutí, to nič dobré neznačí.
krásne verše, hovoria mi z duše, ako všetky Tvoje básne, akoby sme cítili podobne :-)
19.11.2024 13:19:49 | Pettie
Snad se mu chuť zase vrátí, třeba se ho jen v poslední době přepil :D
Mockrát děkuji, milá Pettie, cítím to stejně, když čtu zase já Tvoje básně :-)
19.11.2024 13:23:11 | Gaspi03
Jestliže hrdinovi nechutná pivo, má to spočítané. V našich končinách to je předzvěst smrti. :-))
19.11.2024 12:09:11 | Kan
Tak zlé to snad nebude, prej to dneska zase zkusí a zjistí, jak na tom je :-))
Děkuji :-)
19.11.2024 12:12:33 | Gaspi03
jo, jo, tahle to často bývá
láska se vrací
(někdy i s pachutí a sžíravostí...)
i to je proces - jak se umí dívat
i jak krásně zpívá
a já jí nezazlívám
že někdy znovu přibrzdí si na své dlouhé štaci
aby mi (jak i sobě) oživila něžná, tak i tklivá
ta "okamžična" - která nás staví do té ryzí syrovosti
v ochotě dojít k vlastní, tak i cizí nevinnosti...
19.11.2024 11:01:17 | šuměnka