Láhev ještě není dopita

Zastavte čas - duní ti krev v žilách naléhavě,
uragán jsoucna boří náhle věků hráz,
a myšlenky tvé ti vybuchují v hlavě –

Kam poděly se dny, týdny, měsíce a roky?
Sypou se, jako písek v přesýpacích hodinách,
zrnko po zrnku a život ti pomalu mění v prach,
tvou mysl a tělo tvé pohlcuje vleklý ze smrti strach...

A je tu další výročí…

Kolikáté už ?

Je čas slavit nebo plakat ? Kdo ví, kdo ví...

Ne, nemá smysl se takhle trápit, ještě láhev není dopita,
ještě nekončí to krásné…
ještě život nekončí,
ještě tu není absolutní tma…

Skoč do víru dění rovnýma nohama a tancuj,
tancuj, co tvé síly stačí,
tancuj a zpívej –
nadechni zas a znova ...
cítíš tu smyslně kořeněnou vůni života ?

Vždyť láhev ještě není dopita...