za nocí jasných duše zpívá
jak z nebe kape voda živá
když podíváš se přímo vzhůru
vidíš, jak na nás někdo plivá
jsme jako rybky v akváriu
besídka dětí na pódiu
co změnila se v noční můru
říkáš si Kde to vlastně žiju?
a co to tělo, kosti, sádlo
jak udělat, aby ti padlo
pro příští výlet lepší výběr
teďka to právě nedopadlo
jdeš jako golem světem pýchy
ten nahoře se válí smíchy
a aby si to užil celé
ještě tě straší tvými hříchy
tak si tak říkám Tak jo, táto
když už, tak ať to stojí za to
a do sklenice přítomnosti
doleju si tekuté zlato
Taky si s tělem jen krok sun krok kráčím,
někdy se směju, jindy zas mračím,
nad tím, že stačím,
jen tempo pomalý...
Však duše
si kluše
zvesela
a to mě baví
docela...
Tak na zdraví*
21.11.2024 22:38:59 | cappuccinogirl
Tekuté zlato není narážka hloupá,
jak u zlata ryzího ta cena stoupá,
bohužel po koupi, u jednoho z těch...
do hajzlu se vytratí, ztratí lesk a cejch...:-)
21.11.2024 22:37:43 | Ž.l.u.ť.á.k.
tleskám ti! a bavím se - a oni taky :DD
to se prolíná s mým vnímám a představami
ať to stojí za to - odehnat všechny mraky
a nebo stoupnout pod ně, ať i blesk perdu dá mi :))
21.11.2024 09:41:30 | šuměnka