Saturn a falešné skutečné věci

"Ráno jsem umřel. Určitě jsem umřel, protože jsem se vzbudil, a vůbec jsem nežil"




probuzen v korunách stromů
ještě za husté tmy ale za zpěvu ptáků
vyvolen ale předem zatracen

všechny dny se roztékají jako bahno a na dně jezera
zůstávají ty nejlepší vzpomínky které se sem tam mihnou zpátky na hladině
ale už to není co to bývalo

hudba tichých stromů je to jediné co zůstalo

nikdy si nezvolili cestu ale přesto se vydávali tam odkud se málokdo vracel
les býval temný zlý a hlavně hluboký

ztracen na cestě domů
za husté mlhy kde nevidíš co tě čeká
ani to co tě minulo


všechny naděje a budoucí sliby rozmetány na cestě pod koly náklaďáku
u kruhového objezdu
síťovka zůstala ležet uprostřed silnice
jako prázdná schránka bez duše tělo bez života
byla to vražda z nepozornosti?
už nikdy se nezvedne

ztracen

ale kde vlastně zůstaly ty přísliby lepších zítřků a nadějných začátků?