za oknem křičí rorýsi
vzpomínky na dřív...na kdysi
kdy svět byl blízko záhuby
naopak...napříč...naruby
a pak se hlavou dolů dal
střemhlavým letem, já jen stál
počkal jsem, až se probudím
anebo ne…vždyť co já vím
Víš toho dost, víš toho víc
a někdy je krásný, že nevíš nic
a jindy ti zase připadá,
že nevědět - je záhada,
která si říká o rozluštění...
Co ten svět? Je a nebo není
dolů hlavou?A co tak vzhůru nohama?
Máme to nej teprve před sebou? Nebo už je to za náma?
Úžasná báseň, povedla se ti moc, Mari, ST...a přidám wow:-)*
22.11.2024 22:00:19 | cappuccinogirl
tahle se mi dneska líbí n.e.j.v.í.c!
velká krása, rytmus, ladnost - obsah
tleskám ti :)
22.11.2024 10:40:41 | šuměnka