Průhledná víla

Přestala chtít
naději mít
ve volnosti druhů sfér
svého já
byla průhledná, jako šat co v život omotala
průhledná žila
sdílná v nebe
věří v tebe

V přítomnosti z ní zebe
jako vločky nebe
mrazí Tě ta duše vílí
kuropění slz v ní sílí
by se seskládaly díly životních
chyb, hrůz, štěstí
v jiném dílu
k happyendu


Však neznělo jí jitro
vždyď
v tmách
není k hnutí
letokruhy pnutí
volajících po příchuti
víl
srdcí průhledných
Jak chce se jí znít ve světě lidí...
A tu i být....

Propadlin hlubin v tmách
bylo moc
a tak
jí dejte květy na hřbitov
pobledlá tam stojí
z rána
byla jiná a teď
sudé kytky blízcí drží
její otěže smrti
pochopily

Byla jiná v ten žár
v němž našla zmar
spálil ledů chlad
Nůž života
do zad vpád

Květy zmrzly


A pak už jen.....chlad