Sms

Hladím tě po tváři
až z toho zamrazí.
Prudce mě zastavíš,
když chci jít níž.

Tak raději ne
nebo mi ruku zlomíš.
Chtela bych tě vídat,
chtěla bych víc, než slyšet SMS pípat.

Ty říkáš mě neukecáš,
co když jo, co s tím naděláš?
Chtěla bych víc, než vyměňovat si zprávy,
slyšet tvůj smích,
ochutnat slzy, jak je máš slaný.

Prudkost svou do slov vkládáš,
jsi příjemná, však někde ses blokla a vše příjemné,co z něhy je nevnímáš, neuznáváš.

Už měsíc si píšem SMS,
pár slov bylo i na živo.
Jen říkám, že to chce posunout trochu dál,
jinak, co s toho.

Tobě se nelíbí, jak s tebou mluvím, když nevím, jak mluvit s tebou mám, co s tím nadělám.
chci ti jen říkat, že mám tě ráda a je mi s tebou příjemně.
Vyplňuješ mé prázdno,
protínáš ticho, jen asi to není vzájemné.

Za vším hledáš víc, než přátelství může dát,
říct mít tě ráda má své hranice přes které nejdu,
když nechceš tak začni to tak brát.

Říct někomu, že je mi s ním příjemně,
říct někomu, že ho máš ráda je asi hřích
a proto teď mobil ztich
a ty říkáš, že nebudeš mi psát.

Proč z toho cítím, že je to trochu jinak a ty pravdu nechceš znát.
Tak ber, jak ber ať dobře či zle, když kamarádství má své hranice
a ty je stanovíš jinak to nebude,
ať s tebou nebo bez tebe.

Však teď je teď a nikdy nevíš,
co bude zítra,
co život ti v ten den skýtá.
A mobil možná bude zticha
a žádné píp,píp...jen ticho a opět prázdnota...