Gaudeamus

Gaudeamus

Po letech stejný sál a stejné hodiny 
odbíjejí čas, který rychleji běží. 
Židle a stoly, jež byly členy mé rodiny,
najednou případají mi tolik cizí. 

Stále ty stejné zdi, jež viděly fracka,
který si myslel, že změní svět
a jemuž nepomohla žádná výchovná facka,
ani známky čtyři, čtyři, pět. 

A ty stejné zdi teď vidí muže, 
který už prohlédl své minulé chyby.
A ač zvláštní zdáti se to může, 
ty zašlé školní časy mu občas chybí. 

A po letech ty stálé chodby a sloupy 
pozorují, jak je člověk nestálý. 
Jak mladý kluk naivně hloupý
změnil všechno kromě postavy.  

A tak v sále gymnaziální auly 
přemýšlím o životě, o mládí.
Znovu zas zažívám průsery a fauly,
které čas už nikdy nevrátí.