Vesmír duší

V hlubinách
vesmíru duší
hvězd nadějí a přání
v planetách lásky
po atomové bombě ran
nikdy nechci aby syn prožil co já
když dětstvím trpkým
jsem se plazila

Budeme tu dokud budeme stát
dokud budeme moct mu
oporu dát
a by šel dál
až nám rodičům zhasne
dech

Souzníme se synkem
v lásce
pokoře
žijeme
jdeme dál dokud můžeme

A ran
dětství mého už nepočítám
ač často pláču v řetězech vzpomínek
však
včerejší dech
upoután mnou
v hrozbě ran
co nutí padnout
do hlubiny
ale
bylo to dávno

Malujeme jiné plátno
barvami lásky
celým vesmírem ať prochází
štěstí synka
ať jsme hvězdami
lásky