Zahrada dětství

Kosti ohlodány
morek vypit
tu hrůzu pampelišek
které zbožňuješ
když viděla sem Tě plakat a pomoci neuměla
byla jsem malá
viděla jsem tvou duši v troskách
ty pampelišky
smutně voněly
tvou silnou duši v troskách, maminko
když sem viděla
hrůzou sem strnula
a ty kytky žlutý
pampeliškový nám radost doteď
dělají
ač pole smrti zažíváš
potají

Smrt mého prvního zvířátka
pakobylky
co si mi koupila když mi asi 6 let byl
lupení maliní sem jí trhala
a pak umřela.
Po půl roce
žije tento hmyz krátce
Tu smrt sem cítila
překvapila mě,
vyděsila
a už pakobylka nebyla
pohřbila jsem ji na zahradě a kvítí
nosila a zalévala
ty kytky divně voněly
jak tam byl ten větvičkovitý
hmyz pohřbený
ty květy na hrobu
moc divně voněly
že mě moc děsily

A pak umřel děda.
Babička.
a já na té zahradě po nich
nebyla už nikdy sem nebyla
u té zahrady sem s nimi prožila dětství
nemám odvahy
tam se podívat
bolí mě ty kytky babičky
co měla tolik ráda
a děda zahradu okopával
stále je tam i sebe vidím
se svým dětstvím