cesty

 

máma mě učila od mala

nemluv a nesrkej při jídle

ty ruce ze stolu

nepij tu kofolu

nevrť se

občas se usmála

 

neboj se jít za svým, říkala

ale až budeš tu za svoje

poslouchej zkušené

neříkej Ale né

co na to já 

se mě neptala

 

jestli se učím jen, co říká

ve vzteku...zlost...hlava nehlava

když sprostě nadává

že už to nedává

když sama 

nad sebou naříká

 

chtěl bych ji říct, tenkrát před lety

když jsem byl kluk, uši dokořán

život je jinačí

nikdo tě netlačí

každý jde tam

kam chce dojít

sám

 

děkuju za lekce vnímání

které jsem dostával každý den

co dáš, to dostáváš

a sám si vybíráš

jaký den přinese svítání

 

láska je to, co se předává

z jednoho na druhé...stále dál

milovat bez ptaní

zlo nebrat do dlaní

za sebou prostě ho nechávat