SAMOTY PROLOMENÍ

zář potěšena 
vložena do sakrálu cesty 
bílé kříže v krajině 
poutníci opláštěni blankytem 
zástupy zřím majetných i o žebrotě živých 
všichni jak plívy nicotou zmokřeni 

zachraň se kdo vstaneš 
svět nakloněn dlí
zablácen časostroj 
a kdo květy drží jest králem 

kdos hledá dozvuky esperenta 
aby spojil nás navždy 
ty nebudeš sama
já nebudu sám 
ukazatelé světel žijí 
v krajině za oparem zapomenuté něhy