Mlčet nebo mluvit,
paradoxem
nepopsatelné vyjádřit.
Na počátku bylo slovo,
to slovo bylo u Boha
a to slovo bylo bůh.
V prvopočátku
a konci všeho
ani toho nebylo,
všechny možnosti tam spí,
a čekají na vyjádření,
na vyzáření ve věčném teď ...
Potkat stín,
válčit s ním,
smířit se s ním,
milovat se s ním
a tak se rozprostřít
do pochopení ostatních...
Zemřít pro sebe sama,
zrození bytostného JÁ,
pro možnost MILOVAT
a přesto neulpívat...
Vír v nás, víra v lidech, věřit pro sebe, ostatní, pro Boha, pro celý svět, součástí soukolí dění kolem nás, vír v kapce vody, nebo v celém vesmíru, vše jen víří v koloběhu dění, koloběhu života a smrti. Nekonečno dějů co stále plodí a pohání tento svět dál k zrození a zániku hmoty a přeměny energií v nekonečném koloběhu všeho. Uzavřený kruh dění co pro nás znamená nepochopitelno všeho kolem nás. Snad po smrti pochopíme až se setkáme se stvořitelem co dosud nevíme.
02.12.2024 21:50:22 | Paulín
Radost, ta tichá květina
co roste v vřavě u mlýna
Ani sám mlynář nezná jméno
co v dechu jeho zatajeno.
Až jednou všimne si a vyřkne jej
vznikne jen báseň, ani děj.
02.12.2024 19:23:26 | Niška
Světlo a tma,
tma a světlo,
básník básní,
malíř maluje,
děj se děje
a my se usmějeme.
02.12.2024 20:02:40 | paradoxy