Váš děj ve mě rodiče je...

Myslela jsem
že SPOLU zachráníme
SVĚT
pro to dobro co četli v kostele
však vy jste ten svět
a život těžký
vy jste stále můj svět
i když mám spoustu let
neb dítě má jen jedny rodiče
od plínek po zbytek života
(tedy já)

A ten svět není dokonalý
já chtěla víc
než že vám všechno na mě vadí
to by stě mohli pochopit
a souznít
vždyď už nejsme
tak mladí
moudrost prý roste
stářím...

Však povahy změním
a tak rostu pro to utrpení
ve sdílení
že můj svět není vám
tak skvělý
jak by stě chtěli
však stáří vám klepe
na vrata
pochopíte třeba jednou
čím jsem bohatá....

A já ....radši ten váš svět
nechci vidět
pochopit
protože těžké je vaše BÝT....
a já se děsím
těch můr hrůz noci
a vnitřního světa
co roste ve vás a sílí
i když stě někdy milí
však jsou tu
bolesti
starosti
a náš svět oddělený však já ve vás žiju

I kdybyste nechtěli
jste můj osud
neb rodiče vychovávají dítě
a já už nejsem
malá a tak píšu
co říct bych měla

Záhado mého spisu
ve verších
co je bolest co smích
i když píši
jak mrazí sníh
a kreslí mráz na okna
ty obrázky smutný i hezký

Ve vašich očích co
se odehrává
jsou tak smutné
a stáří vám na dveře poklepává

Proč to vlastně píši?
Já si nestěžuju
jen se dělím o to co vidím
a nevím příčin
vidím jen důsledků děje...

A pak už vím
že budou vás bolet tyto verše
a tak je asi nepovím
však komunikace je dějem světovým