Jenom já a měsíc na větvi

Jenom já a měsíc na větvi,

nicotné myšlenky o Bohu,

všechno na tomhle světě pomine,

všechny roky bez tváře to smaže.

 

Zapomenu na svou chůzi a svůj hlas,

jako na stránku už přečtenou.

Možná jen ve snu,

když mám tvé vlasy rozházené po tváři.

 

Pak z mozolnatých předsíní

vymetu pavučiny zvyklostí.

A vrátím se večer k tobě,

do stejné uličky jako dřív.

 

Co už, ať prší,

tentokrát mi to je jedno,

já totiž vím, jak to celé skončí,

bude vítr, tma a divoký rej.

 

Po balkonech proběhne vítr - Furie,

rozvlní keře jako košťata,

lucerny zhasnou mrtvě.

Pro blázna, který neznal mezí.

 

A stromy, jako nahé děti,

budou něco zoufale křičet.

Vřele na déšť se usměji

a společně s ním pokrčím rameny.

 

Vytvořeno pomocí AI Shedevrum