v poryvech větru
sníh se točí
létá jak anděl
šílený
a sny
vypadlé z dětských očí
hledají smysl
ztracený
nad věží bílou
mraky letí
jak hejna
husí šedivých
kdo musí smát se
po paměti
ten ať se
smutkům nediví
zní slova ze rtů
stářím zvadlých
co jedem syčí
prskavě
Zem přeplněná
těly padlých
a v Pekle
hlava na hlavě
Škoda snu, který vypadne ze hry...
A smutno z každého úsměvu, který do duše nedosáhne, jen sklouzne po povrchu...*
03.12.2024 10:58:44 | cappuccinogirl