Lodička

Vyřezal jsem si z kůry lodičku,
z listu a klacíku vyrobil plachtičku.
Pustil jí po vodě, v potoce u chaty,
koukal kam dojede, ten škuner proklatý.

Chvilku se statečně po proudu vezl,
kličkoval v peřejích, hrdě se nesl.
Když přišly kameny, tak první obava,
křičel jsem ze břehu: "doprava! doprava!"

Jak když mě slyšel, stočil se do strany,
jen tak tak, naštěstí, bok trochu odřený.
Po bouři, konečně, zas klidné vody,
nakonec nebylo zas tolik škody.

Z nebe na palubu snesla se vážka,
v paprscích slunečních křídla si hřála.
Převzala kormidlo, stala se kapitánem,
z dálky se ozvalo "večeře, domů, a honem!"

Občas si vzpomenu jak v dálce mizí,
snad dobře dojela, do cíle, bez kolizí.
Občas si vzpomenu, na chvíle u potoka,
jak sedím na břehu a čas mi neutíká.