Alfa
Klára měla kdysi bobra a ten bobr byl vzdělaný tvor
studoval vysokou v Praze a vařil si polévky Knorr
jednoho dne se rozhodl vydat do světa na zkušenou
zanechal Kláru doma, v slzách, smutnou a opuštěnou
v džungli z obav jsou místa a zákoutí strachu
A všichni kteří se těšili na celek zůstali celí protože ze sebe nic nevydali když se dívali jeden druhému do očí a pátrali v sobě po tom proč a kdy a kde a s kým a nač
neplač
bude hůř
hořelo dítě na terase
padaly vlasy
kombajny budoucnosti sežraly všechny kukuřičné klasy
a lidi v domech slýchávali cizí hlasy
to je ta cesta kudy se vydat
to je ta cesta kde nás najdou
blázinec otevřený všem kteří chtějí poznat pravdu
naleznou vždy jen lži
zákonitě
mrtvoly obalené dřevem a drahými látkami a kolem nich cizinci
v cizích myšlenkách
stojící opodál aby tě sledovali
ví kdy chodíš spát
ví kdy se probouzíš
musí se dopilovat pár detailů
ale pak budeme všichni perfektní
Nebylo to tak dlouho co bobr dorazil z dalekých zemí za Klárou domů
ale nenašel ji na gauči u televize jak bývalo obvyklé při večerních úderech zvonů
Na stole ležel dopis psaný evidentně už před nějakým časem
"Bobre, odpusť mi to, ale já teď žiju v New Yorku a živím se masem"
přečetl bobr rozstřeseným a smutným hlasem
Přečteno 42x
Tipy 8
Poslední tipující: Psavec, enigman, šuměnka, mkinka
Komentáře (2)
Komentujících (2)