Lehkost

Za mlžnou clonou,
stěnou z bílé,
skrytá za oponou,
však v plné síle.

Třpytivá v kapce rosy,
líbivá v tónech písně,
ukrývá v sobě cosi,
pomáhá ti to z trýzně.

Když necháš jí řídit,
skládá ti básně.
Vždyť musíš jí cítit,
voní tak krásně.

Přichází k tobě v noci,
ve snech tě trochu lízne,
Strachem můžeš se rosit,
že s ránem zase ti zmizne.

Už umíš jí najít,
vychutnat si to krásný.
Ale bude to stačit,
abys byl navěky šťastný?