když po třech dnech se vstává z hrobu
tak dnes je chvíle ulehnutí
sotva říct, co to duši nutí
nebýt tu jenom na ozdobu
a jako křeček v kole stále
roztáčet osud zas a znova
stále to stejné opakovat
na temném dvorku v kriminále
tak tedy kříž a ruce vzhůru
kdo vymyslel tu pitominu
klidně se dalo někde v stínu
užívat si tu noční můru
rozbité ruce, rána v boku
a dole ženy uplakané
tak ať se, co se stát má, stane
už i já cítím slzu v oku