Andělíček můj lítá si v povětří

~~~~
Andělíček můj lítá si v povětří
pak ke mně přiletí bez řečí,
hřebenem s vylomenými zuby
si ráno češe vlasy
na vílu z červánků zamrká si.
Už na ni nemrkej,jsi přece můj
Andělíčku můj strážníčku
jenom při mně stůj.

Je oblečený
v měsíčním svitu
křídla má lehká z pavučin,
stále si brouká jednu notu
třeba ho ještě další naučím.
Pak sedne si na pelest mé postele
a jeho oči mu září vesele,
chytí mě za ruku,po tváři pohladí
do let dávno minulých odvádí.

Vzpomínky na dětství a na babičku
jak mě učila tu modlitbičku
„Andělíčku můj strážníčku“

~~~~~~~~~~