∿
Pod větvemi kaštanu
tančí stíny rezavých řetězů
jako loutky v divadle vzpomínek
kde režisérem je vítr
Nahoru a dolů
nahoru a dolů
čas se houpe mezi včera a zítra
zatímco pavouci tkají
závoje z babího léta
V každém článku řetězu
spí jeden dětský smích
jedna slza
jeden polibek
ukradený za školou
A večer
když měsíc rozsvítí
svou stříbrnou lucernu
promění se stará houpačka
v kolotoč snů
kde se točí
všechna ztracená léta
∿
h.o.u.p.a.v.á
často v tom rytmu usínám - v tom kolébá z představiva
na né mrtvá, ani živá
- tak někde uprostřed
houpačka života - sem tam nádherný let :)
09.12.2024 10:12:47 | šuměnka
napadlo mě, že někdy i v těch nejprostších věcech se dají najít kouzla. :-) Díky, šuměnko. :)
10.12.2024 04:42:57 | Ywach
Jsem fakt ráda, že píšeš a že jseš psavě hodně plodnej... protože den ne hned hezčí, když se v něm potkám s nějakou tvojí slovní pohlazenkou:-)*
08.12.2024 21:47:18 | cappuccinogirl
polibky jsem do první třídy kradl... pěkné
08.12.2024 11:09:57 | poslední mezi prvními