Vítr hrál na hoboj.
Vítr hrál na hoboj.
Vítr hrál na hoboj píseň podzimu,
hrál nadšeně, nahlas a trvale:
měl k tonu, asi, své důvody.
Že falešně, to rád mu prominu:
hrál, jak chodící muzikant v lokále
mizerné, zmačkané hospody.
Zlatavé spadané listí roztančil,
jako uličník hvízdal v podchodech:
měl k tomu, asi, své důvody.
Hrál na hoboj ze všech sil,
tóny se skrývaly v holých zdech:
radostné z nabyté svobody.
Dozněly podzimní balady,
vítr se utišil a zase šel.
Usnuly prokřehlé zahrady:
jejich sny, ty, jsem jim záviděl.
Komentáře (6)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Téma opět skvěle podané, smekám před námětem. Bez zbytečných metafor ale přesto řečené vše. Díky za tu krásu. Tipuji málo, dnes jasný tip
10.12.2024 18:59:01 | Admirál
Dá se ve zmačkané putice sehnat i zmačkaný pívo, uňahňaný do půllitrů, nebo jen zmačkaný noviny??? Větře, zaduj, ať maj štamgasti co nejčerstvější zprávy:-)))*
A ten hoboj? To už je panečku úplně jiná větrná písnička:-)*
09.12.2024 22:36:30 | cappuccinogirl
Dá se v ní sehnat daleko víc. Třeba umolousanou pusu, nebo poplácání ubleptanou rukou. Opřeš se o stůl a hned se přilepíš. Takhle nějak vidím zmačkanou hospodu. :-))
09.12.2024 22:56:23 | Kan