Čekám na zázrak

Procházím
životem i městem
a ze všech koutů
čišíš.

Čišíš z vrat, co zůstala otevřená
a první jarní vůně je ta tvoje
číšíš z řeky
když obtékává mosty
čišíš.

Čišíš ze všech dlažebních kostek na Náměstí Míru
číšíš ze všech laviček
- ta druhá vlevo, pamatuješ? -

Sedával jsem na schodech
/a ty jsi šla vždycky pozdě/
zavřel jsem oči
- asi takhle -
a čekal
to čekání
a věděl jsem, že až je zase otevřu
ty tam budeš
budeš se smát
a vítr nám bude cuchat vlasy

A já vím, vím, že když teď ty oči zavřu
/a zase otevřu/
ty
ty už tam nebudeš
ale já
já marnotratně láskobláhově stále čekám na těch schodech
zavírám oči

čekám na zázrak.