tam, kde se potká
duše s tím
o čem před nikým
nemluvím
tam někde dole
v hlubinách
tam někde mám
ze sebe strach
tam žádné navždy
neplatí
co spadne
už se nevrátí
a z černé díry
bezedné
už nikdo víc mě
nezvedne
Ta černá díra, v tobě skrytá,
to je část duše, neumytá
má nános temna a ten odškrábnout se jen tak nedá,
je třeba čelit, však tvář je někdy z toho všeho strhaná a bledá...
Ale dáme to... protože... musíme*
12.12.2024 21:32:54 | cappuccinogirl
...každý světlo (přes neprůhledný objekt) vrhá stín...ale může mít duše stín?....;-) co já vím...
12.12.2024 17:32:04 | Marten
přečetl jsem to jedním dechcem
12.12.2024 09:38:41 | poslední mezi prvními
Strach je "jen" program Elit
A Tím to nezlehčuji, věř mi to
Jen vím, že každý dokáže se zcelit
A najít sílu sebe, tehdy co vymaže
část negací v něj nalitou
A ty to myslím Jistě dokážeš :) *
12.12.2024 06:03:01 | šuměnka
není strach jako strach...tohle je o něčem jiném...o strachu z temnoty v nás, o tom neznámém, co cítíš, slyšíš, ale neovládáš
12.12.2024 08:42:34 | zase já