Jejich ruce voní po mouce,
těsto se lepí na prsty
jak včerejší únava.
Ve tři ráno
kdy město ještě spí své opilé sny,
oni už krmí pece
čerstvými modlitbami chleba.
Pot jim stéká po zádech
jak ranní rosa,
zatímco za okny
se rodí další den.
Z pece vytahují
zlaté lodě rohlíků
s kůrkou křehkou
jak tenký led na řece.
V rozpálené pekárně
počítají hodiny
podle vůně hotového pečiva.
Když město vstává,
jejich rohlíky už
chladnou ve výlohách
poznám tie vône vanilky a škorice keď pečiem oblátky a trubičky vianočné
13.12.2024 06:14:51 | IronDodo
Obdivuju všechny, co pečou tak, že to vypadá, jako by jim to pod rukama jen hrálo. Smekám. :-)
13.12.2024 10:03:04 | Ywach
Nádherná pocta pekařskému řemeslu.
Je to těžkej úděl, ale jeden z nejvoňavějších*
12.12.2024 21:44:33 | cappuccinogirl
Kdysi jsem si to zkusil brigádně, byl jsem tam takový ocásek. :-) Díky za milou návštěvu. :-)
13.12.2024 10:04:26 | Ywach
...wolkerovským tónem mi zní...;-) a kůrky tak voní...
12.12.2024 17:26:15 | Marten
Děkuju za vzpomenutí na tohoto básníka, už jsem dlouho nečetl jeho verše. :) Jdu se podívat, o koho se v knihovně opírá. :-)
13.12.2024 10:07:02 | Ywach
To je ale úúúně, která se ze tvých veršů line ;-)
Už si krájím ke snídani chleba ;-)
12.12.2024 08:55:11 | Rafinka