poryvy

pod lesem louka zšedlá lhostejností zimy

tři, čtyři srny v stínu nerozhodně stojí

vzpomeneš někdy v dálce mezi svými

na chvíle, které padly v marném boji?

o zachování lidství v českém znění

když zradily nás vlastní minulosti

vzpomenu občas na to, co už není

v poryvech smutku z mrtvých maličkostí

tiše se v tůních očí srn odráží touhy

pak s ranou náhlou úlek...svět se mění

ve vteřině a já jen divák pouhý

stojím sám jako objekt vlastních snění