Ta dívka ulehla do trávy,
zavírá oči, znavená - chce spát.
Tráva ševelí a dívce vypráví
o lásce, o tom, kdo ji má rád.
Zpívají rozkvetlé jívy,
ke slunci stáčí se tulipány.
Divokým koním vlají hřívy:
sny dívky jsou rozebrány.
Dívka se náhle probudila,
kolem se rozhlíží - zmatená.
Vtom tajemná, hřejivá síla
objala útlá její ramena.
Tráva se radostně zavlnila,
den slunečný byl a svěží,
bílí koně po stráni běží:
dívka svou lásku pozdravila.
I tahle báseň objímá
láska v ní trávou voní
a v podkovách koní
štěstí kluše...
tvá nad/časová anarchie je skvělá...a táhne romantickou linku*
13.12.2024 23:26:20 | cappuccinogirl
Díky za koment. Zrovna před chvíli jsem dopsal o jedné rozmarné, co si hraje na princeznu. Pěkně jsem jí to nandal. Tak zatím. :-))
14.12.2024 01:25:48 | Kan
Dobrou...a princezny radši šetři, nejsou zvyklé na reálnej svět...choděj po cestičkách vysypanejch růžema:-)))*
14.12.2024 01:39:07 | cappuccinogirl
Námět opět skvělý, zpracování moc pěkné. Možná chybí zjištění dívky, že chytla klíště v té trávě. / legrace/
13.12.2024 14:37:54 | Admirál
Číst to je jako hra slov,
škoda, že se bojím koní
13.12.2024 11:34:50 | poslední mezi prvními
Básně, v podstatě, jsou hry slov a myšlenek. A koní, netřeba se bát, jen k nim, prý, nesmíme přistupovat zezadu. Děkuji za komentář. :-))
13.12.2024 12:21:29 | Kan