Realita nebo Fikce

Sem jeho, přece nejsem ničí, ta myšlenka mě pořádně ničí, celý život myslim, že patřim do rodiny, myslel sem si to do teď, až do týdle hodiny!
Je to chyba, za kterou se platí, ale proč za ni maj platit k sakru děti? Dy´k já nikomu nic neproved, nejsem jako mnozí, já nikoho nepodved! Nikdy sem nikomu nic špatnýho neudělal, tak proč to teď nekdo takhle podělal? Jak mám se mu podivat do oči, když vim, že nejsem jeho, jak mám s nim mluvit, když nejsme jedno tělo? Newim, proč ale v hlavě mám kolotoč, komu mám tedy věrit? komu se mam v nouzi svěrit? Pochop, todle není battle, todle je freestyle, jestli to nechápes, davej tu battle jak g-style! Ale kdyby se ti stalo, to co děje se mně, asi by te to vzalo, koukej, venku zase leje! obloha je šeda, a myšlenka zlá na mě sedá, proč ale my, můj bratr a já, proč my musíme být na zemi, když mohli jsme být v neby, proč z nebe zpátky na asfalt vracet se mám, proč když říkali že sem jeho biologickej syn a nebyla to pravda, proč sám být mám? a komu věřit mám? Kurva, zasranej krám, asi nechám to být, ale mám v hlavě myšlenky, kterejch se nemůžu zbavit.... jak mám teď svoje narozky slavit, jak se mám jemu čelem postavit? A kdo je ten pravý? kdo to tedy zpackal? Kdo mě poslal ku popravi, kdo mi život pochcal? Prides na to, že nevíš čí ses, že prodavals veteš v domeni, že prodáváš zlato, mi rymi asi nikdo neocení, ale to mám teď za to..že dostal jsem prima tátu!
Věci, co se staly, nejsou vzít zpět, prostě spadly závory, od dělili od kolejí svěť! Stát se to mě, říkám si ne, to nikdy se nestane, a vidíš, přece se stalo, je to jak když dítě dítěti hračku vzalo!
Taky si přisel o vše, co si miloval! Ale přišel si o to je ve vzpomínkách, třeba jak když táta vyprávěl, že na vojně prádlo muselo být v komínkách! To co ve mě zůstane, to mi nikdo vzít nemůže, je to prostě veme, stim nikdo nic nezmůže! Všechny hezký vzpomínky, na první řízeni auta s tátou, nebo na ty cukrárny, kam chodili jsme s mámou...tak to mi nikdo neveme, ve mě to nikdo nezmění, sem svůj, a vím, že málokdo to ocení, ale sem jak stake, co potřebuje kořeni, protože bez kořeni není život, a bez života nic není! Netrápit se minulostí, neřešit či sem, vím, že jednou se probudím, a pryč bude zlej sen! Pryč bude to tápaní, po minulosti, otazky budoucnosti, a můj úhel chápani, bude naslouchat přítomnosti! Udělám to jako indián, zakopu válečnou sekeru, pak pudu dolů za našima, dáme řeč, pokecáme jen tak o ničem, a pak chleba s paštikou sezeru!
Neřeš nic, co dneska se stalo, je to jen sranda, prostě se to událo...nic to ale nezmění, myšlenky nejsou jako vězeni, mám otázky, nevadí, já sem sám, já jsem ten, kdo sám si odpoví!!!