tak moc chtěl bych vstát
teď zkouším se hnout
a za okny svět křičí
Co je?
chtěl bych si hrát
tělo zbavit těch pout
jenže prohrál jsem
všechny své boje
den duhový je
jak les za svítání
bolest cítím a vím
že je moje
co mě nezabije
to mi v žití brání
o tomhle už dávno
vím svoje
moře pocitů mám
těsně pod hladinou
se potápí
naděje tvoje
pozdě je...usínám
s myšlenkou jedinou
další
který se nevrátil z boje
...kdo nakonec se z boje navrátí-bývá navždy postižen ze svého žití závratí...ST*
19.12.2024 12:18:50 | Frr
oceněno všemi, kteří padli - vibrace buší
(tohle je totiž víc, než-li snad tušíš!)
ta síla myšlenky, vložená do veršů z nitra
se nese prostorem, kamkoli, včera, dnes, zítra...
16.12.2024 07:42:50 | šuměnka