O listopadu.
O listopadu.
Podzim se drží svojí vlády,
v spadaném listí čteme konce života.
Vítr z něj navane závěje a hrady:
první hvězda brzy se mihotá.
Mlhy se po ránu musí vyvětrat,
často dá se do šedivého mrholení.
U kamen můžeme spolu si povídat:
nad černou hodinku lepšího není.
Listopad, z měsíců je nejsmutnější,
jeho Slunce, jakoby, odešlo spát.
Já vidím to, i když nejsem zdejší:
slovy chtěl jsem vše namalovat.
Komentáře (8)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
...a povedlo se ti:-)
Kane tu černou hodinku bych si s tebou ráda dala...
K ní ccino, ty - co chceš...a hlavně, ať ti pusa jede, vyprávěj, já budu poslouchat:-)*
17.12.2024 23:57:28 | cappuccinogirl
Já teprve obracel kalendář.
17.12.2024 12:41:54 | nedosažitelný
Pokud nejsi v penzi, tak nevím, nevím ? Já se na kalendář nedívám vůbec, rád se nevhávám překvapit. :-))
17.12.2024 13:03:07 | Kan
Zkusím Ti odpovědět,
nejsem v důchodovém věku,
a léčím se s nohou,
hou, hou, sáně jedou,
ať se daří...
17.12.2024 13:46:26 | nedosažitelný
Tak to jo, to se rádo zapomíná. Já se, sice, neléčím, ale taky nesleduji čas. Nemusím, já v té penzi, totiž, jsem. Tak, hlavně se uzdrav. :-))
17.12.2024 16:21:45 | Kan
namaloval s´ to po svém;
já nemyslím, že Listopad je nejsmutnější
každý měsíc má svoje - poprvé i po sté
pokaždé jiné o něco - někdy snad horší, jindy vznešenější :)*
17.12.2024 12:32:18 | šuměnka
Takto bychom mohli dumat o každém z měsíců. Já bych přidal k Listopadu ještě Únor. Tam to cítím stejně. S těmi ostatními mám jasno. Děkuji za komentář. :-))
17.12.2024 13:01:14 | Kan