Oči

Tu nastoupím do tramvaje, 
Co nevidím, oči!
V jedné z Tváří nejkrásnějších
Pod kapucí
Hledí na mne
Dlouze, přímo,
Krásně, přísně. 
Rytmus jízdy nelze vnímat.

Hledím na ty přísné oči,
Hledím do nich, v ně a za ně, 
Vidím bytost jak ty oči,
Smutné vlastně trochu oči,
Hledí tiše? Či mazaně?

Hledí na mě taky potom,
Co vystoupím z tramvaje.
Kradmo hledí, tiše hledí,
Snad ty oči něco vědí,
Co je skryto očím druhým,
Já však běžím nevázaně.

Utíkám od očí pryč,
Letím krajem svého světa,
Dech mě honí, sílu nemá,
Zastavím kdes u domečků,
Ohlédnu se a ty oči
Hledí tiše, hledí mile,
Smějí se mi roztomile.
Běžím zase, běžím sám,
Ohlížet se nestíhám.

Vběhnu domů, zavřu dveře,
V zrcadlo se podívám.
To, co ale v duši vpadne
Hledím, civím, nevím sám!
Nevěřím a mnu si oči,
Bych těm očím klidu dal,
To, co hledí ze zrcadla,
Jsou ty oči, jsem já sám...